Josef Kalus (1855–1934) byl moravský učitel, básník a spisovatel. Pocházel z Frenštátu pod Radhoštěm, kde se narodil do tkalcovské rodiny. Sám se také tkalcem vyučil. Ve dvaceti pěti letech se rozhodl pro další vzdělání a absolvoval učitelský ústav v Příboře. Nejdelší část svého pedagogického působení strávil na Čeladné, kde byl učitelem a zároveň ředitelem obecné školy. Jeho poezie, ovlivněná tvorbou Josefa Václava Sládka, oslavuje krásy Valašska a tamního lidu.
Mezi jeho díla patří například sbírky „Písně z Beskyd“ a „Valašská senoseč“. V dobách jeho působení jej na Čeladnou dokonce přijelo navštívit několik významných osobností z řad kulturní sféry, třeba skladatel Leoš Janáček. Mezi jeho přátelé patřil i spisovatel Petr Bezruč, který nazval Kaluse pro jeho vztah k místní přírodě „valašským slavíkem“.
Na jeho počest byl v bývalé školní budově na Čeladné zřízen Památník Josefa Kaluse, který dnes slouží jako muzeum a galerie.
Zajímavost: V lázeňském parku u kapličky Nejsvětější Panny Marie v Čeladné se nachází busta Josefa Kaluse, u něhož si můžete po stisknutí tlačítka zaposlouchat do jeho životního příběhu i do úryvků z básnických a prozaických děl v podání herců Slezského divadla v Opavě. Autorem busty je sochař Jan Knebl.
Jan May (1869–1931) byl český lékař, který se proslavil zejména jako zakladatel lázní v Čeladné. V roce 1902 zakoupil hotel Skalka, který přestavěl na lázeňské sanatorium.
Zaměřil se na léčbu rašelinovými zábaly a dalšími přírodními metodami, které byly v té době pokrokové. Lázně využívali horníci z Ostravska a Karvinska, kteří zde nacházeli úlevu od zdravotních potíží způsobených náročnou prací v dolech. Lázně se rychle staly oblíbeným místem také i známých osobností, jako byl například skladatel Leoš Janáček. May vedl lázně až do roku 1909, kdy se z rodinných důvodů přestěhoval do Prahy.
V Čeladné zůstala jeho stopa v podobě pamětní desky a stromu zasazeného na jeho počest nazvaný „Lidumil“ odkazující na jeho lidský přístup a obětavost.
Berthold Storch (1867–1942) byl dalším významným lékařem, který působil v lázních jako ředitel. Vedl léčebný ústav, jenž se specializoval na léčbu plicních nemocí, což v té době odpovídalo potřebám regionu znečištěný ovzduším z těžkého průmyslu.
Za dobu své praxe si vysloužil pověst výborného lékaře a empatického člověka. Po nacistické okupaci v roce 1938 byl však kvůli svému židovskému původu nucen odstoupit z funkce. Doktor Storch se pokusil pomáhat lidem dál a nedaleko kunčického nádraží si otevřel soukromou ordinaci, později ordinoval tajně i ve svém domě v Čeladné.
Během nuceného transportu do vyhlazovacího tábora Treblinky ukončil svůj život vlastní rukou. Na jeho počest nesou jeho jméno dva léčebné domy a památný dub v blízkosti hlavního vstupu do lázní.
Poručík Ján Ušiak (1914–1944) byl slovenský voják a první velitel 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky.
Narodil se v obci Budiná na Slovensku, kde pracoval po škole jako rolník. V roce 1936 nastoupil do československé armády, kde absolvoval poddůstojnickou školu. Po rozpadu Československa a připojení jeho rodné obce k Maďarsku byl nucen sloužit v maďarské armádě. V roce 1942 dezertoval a připojil se k partyzánskému odboji na Ukrajině.
Později se stal příslušníkem 1. československé samostatné armády v SSSR. Dne 2. listopadu 1944 byl během schůzky partyzánů u Čertova mlýna na hoře Kněhyni zraněn při přestřelce s německými jednotkami. Podařilo se mu uniknout a dostat se do bezpečí domu rodiny Machandrových na Čeladné.
Následujícího dne byl však dům obklíčen německými vojáky. Aby se vyhnul zajetí a vyslýchání, spáchal Ušiak sebevraždu.
Ku jeho památce se na místě jeho hrdinské smrti nachází pomník a na čeladenském hřbitově má spolu s dalšími partyzány symbolický hrob.
Josef Kalus
Jan May
Berthold Storch
Ján Ušiak
